Kdousovská schola je pro mne nedílnou součástí života, koníček, kterého se, seč budu moci, nikdy, rozumíte, nikdy nevzdám:-). A tak mi dovolte lehké zamyšlení a případně odpusťte přílišnou dávku patosu, neboť 20 let jistě stojí za nostalgickou slzu. Vybavuji si některé okamžiky z prvních let existence KS, ba z prvních týdnů našeho uměleckého snažení. Tehdy jsem rozhodně nepřemýšlel nad tím, jak dlouho "to" může fungovat, kam bude repertoár směřovat, jakou hudební cestou se "to" může vydat. Zpíval jsem soprán v souboru s kamarády a sourozenci a byl to pro mě takový fajn mimoškolní kroužek, zajímavá aktivita. A najednou se přehouplo prvních deset let a společně s Františkem Hofbauerem jsme rozmlouvali o tom, že nás ani ve snu nenapadlo, že to může dojít až k deseti letům. Jak je vidět, může. A může to dojít mnohem dál. Ve světle příprav na koncert k výročí 20-ti let je krásné se ohlédnout a mít za co být vděčný. Skromné začátky - dvě kytary a dřeva (=nástroj,nikoli osoby), zkoušky dvakrát týdně v domácnosti rodičů některých členů, nové písně, nové nástroje, nové tváře, nová místa, nové zážitky, nové vzpomínky, nové možnosti, za to vše jsem vděčný nejen všem, kteří jsou členy KS a jsou i jakousi speciální formou hudební a duševní rodiny, ale i těm, kteří KS prošli již dříve a svým způsobem šlapali tou cestou s námi a pro nás až k těm dvaceti letům. V neposlední řadě jsem nesmírně vděčný, a tady si dovolím parafrázovat "Mistra", našim rodinám. Protože bez jejich bezmezné podpory, od poskytnutí prostor ke zkoušení v úplných začátcích, přes všechny chlebíčky a domácí pizzu, cukroví a koláče, kterých jsme něco spolykali, přes zajištění dopravy a další materiální podpory, bez jejich vytrvalosti v zajišťování publika, abychom tzv. nehráli přesilovku, jejich empatie a shovívavosti, s jakou naše manželky a manželé, partnerky a partneři celá ta léta snáší naše celoodpolední zkoušky, celodenní výjezdy na koncert (ano, nemáme bedňáky, koncert v 15:00 odpoledne znamená v 11:00 odjezd a návrat v 18:00), by nás to možná sice pořád bavilo, ale táhlo by se nám to opravdu hodně hodně těžko. Víte, ono by nás to asi vážně tolik nebavilo:-) Díky Vám všem.